Jeseníky aneb snaha o dosáhnutí na samé dno
Už dlouho jsem slibovala kamarádce z výšky, že ji někdy navštívím u nich, v místě obklopeném nádhernou přírodou, Jeseníkách. Tahle dvoudenní návštěva byla snad nejlepší zážitek. který zatím za prázdniny máme. Začátek byl hektický, protože jsem hodinu předtím,než jsem se vydala na 4hodinovou cestu vlakem zjistila, že nejedu sama, ale jede i moje kamarádka Anička s rotvajlerkou Dixinkou. Díky mým rodičům, kteří jsou ochotni mě podpořit v jakékoliv hurá akci, jsem naložila Barunku spolu s obří krosnou do auta a frčeli jsme pro holky. Vlak jsme nakonec stihly a výlet začal.Až na některé drobnosti, jako dobíhání při přestupu a při tom nechtěné srážení nevinných lidí, byla cesta dá se říct v klidu. Barunka s Dixinkou byly vzorné. 1. den jsme vyrazily spolu s kamarádkou Maruškou a Marťou na asi 25km túru, bylo to supr!Holky hostitelky to měly bezvadě vymyšlené a túra obsahovala jak cestu do kopců, tak i nádherné procházky lesem i malebnýma vesničkama, ze kterých jsme byly unešené. Dokonce nás čekalo i přkevapení, když jsme se zastavily u obrovského stavení, kde bydlela Marťina kámoška veterinářka a pozvala nás na pivo, které si sami točí ve sklepě. Ani si nedokážete představit, jak po té dlouhé cestě v horku v nás zasyčelo:)Po pivečku jsme pokračovaly v cestě a viděly jsme moc krásných věcí. Přiznám se, že ale když jsme večer nasedaly do autobusu, byla jsem ráda, že se vezeme a už jsem se těšila do postele. Druhý den, jsem opět túrovaly a ušly jsme taky kolem 25km. To už moje nožičky vypovídaly službu a ozvaly se moje bolestivé puchýře. Avšak jsme se nevzdávaly a statečně spolu s Barunkou jsme šlapaly k cíli. Celou návštěvu jsme měly výbornou společnost Marťi, Marušky a Aničky a náramně jsme si návštěvu užily. Jen ted Barča stále ještě spí. Byla chuděrka tak unavená,že celou cestu vlakem zpátky prospala a doma dostala nažrat a opět šla spát. Musí teďka pořádně odpočívat aby nabrala síly na tábor. Takže má týden oddychovku!